Historie horských kol

Horské kolo, často též označované zkratkou MTB (z anglického mountain bike) – používá se též anglické slovo bike a od něj odvozené biker, bikování a podobně – je bicykl navržený pro jízdu v terénu, a to jak z hlediska povrchu (lze jezdit od povrchů typu asfalt až k povrchům blížícím se špatně prostupnému terénu, jako jsou písek, bahno, kameny, skála), tak z hlediska sklonu (jak nahoru, tak dolů).Od silničního kola se horské liší robustním a menším rámem, širokými pneumatikami pro lepší zvládání terénních nerovností a převody uzpůsobenými pro větší sklony. Většina dnešních horských kol disponuje navíc odpružením předního kola a nezanedbatelná část i zadního. Horská kola mají navíc poslední dobou řádově účinnější brzdy než jakékoliv jiné kategorie kol.

Historie horského kola

Kolo přizpůsobené terénu se objevuje již roku 1896, kdy vojáci v Americe (Buffalo Soldiers) testují možnost využití kola pro svoje účely.[1] Další inspirací pro horské kolo bylo jistě celé odvětví cyklokrosu, které nachází své počátky v padesátých letech na předměstí Paříže.[2] Zřejmě první název horské kolo (Mountain Bicycle) se objevuje roku 1966, kdy si D. Gwynn z Oregonu (USA) postavil terenní speciál.V České republice panuje názor, že s myšlenkou horského kola přišel na přelomu 70. a 80. let Gary Fisher v Kalifornii (USA). Gary Fisher je opravdu spoluzakladatel první firmy, která horská kola vyrábí sériově, ale firmu s ním založili ještě Charlie Kelley a Tom Ritchey, též dodnes známá jména.

Dělení horských kol

V současné době se horská kola dělí podle konstrukce do těchto hlavních kategorií:

• cross country (zdvihy odpružení cca 80-120mm)
• trail /allmountain (zdvihy odpružení cca 100-140mm)
• enduro (zdvihy odpružení cca 140-160mm)
• freeride (zdvihy odpružení cca 150-250mm)
• downhill (zdvihy odpružení cca 190-250mm)
• dirt-jump / street (zdvihy odpružení cca 0-100mm)
• trial (zásadně bez odpružení)

Horské kolo v regionu

Česká republika patří k zemím, kde je velký podíl horských cyklistů vzhledem k celkovému počtu cyklistů. Tento trend vychází zřejmě z několik historických elementů a není jasné, zda není pouze dočasným jevem, protože je pravděpodobné, že Česká republika bude víc a víc budovat cyklistické stezky sjízdné na všech typech kol.

Kde se jezdí

Mimo jiné díky lesnímu zákonu je možné na kolech téměř neomezeně jezdit po krajině (vyjma chráněných území, kde platí škála omezení). Na rozdíl od Alpských států zde však není většinou terén natolik nepřístupný, aby byla horská cyklistika považována za extrémní sport. Vedle cest primárně zřízených pro zemědělskou aktivitu (polní a lesní cesty) se v České republice běžně jezdí po pěších cestách, a to i v těžším terénu. Díky turistické tradici a dodnes udržovanému značení je krajina protkaná stezkami, které vedle pěších čím dál tím víc vyhledávají cyklisté na horských kolech. Tato situace zdaleka není standardem jinde ve světě, kde jsou (kromě specifický oblastí jako hory) pozemky buď soukromé a nepřístupné, nebo chráněné. Extrémní zlom tímto směrem zvolilo například Slovensko v roce 2007, kdy byl schválen tamní nový lesní zákon, který zakazuje jízdu mimo lesní cesty, které jsou na Slovensku definovány jako komunikace s minimální šířkou 4 m. Obecným pojmem pro cyklistickou stezku vhodnou pro MTB je "trail" nebo "track", případně nově se rozšiřující "singletrack" pocházející z anglického jazyka.

Závody na horském kole

Díky rozmachu cyklistiky jako takové (ke kterému došlo v druhé polovině 90. let) existuje aktuálně velké množství cyklistických závodů přístupných veřejnosti. Od roku 1996 od letních olympijských her 1996 v Atlantě jsou tyto závody také olympijským sportem.

Závody na horském kole, které jsou v regionu populární, se řadí zejména do kategorií tzv. maratónů (XCM), což je delší varianta cross country (v mezinárodních pravidlech je definována mimo jiné tak, že vítěz potřebuje více než 4 h pro zdolání celé trasy), půlmaratónů a jim délkou podobných závodů. Tato móda není zdaleka pravidlem v jiných státech. Za zmínku stojí například Francie, kde se místo maratónů jezdí spíše tzv. enduro, které vyžaduje lepší ovládání kola v technických pasážích. Tato móda má stále vzestupnou tendenci a některé podniky dosahují účasti 3000 závodníků, což již nutí organizátory volit tratě méně terénní. Závodů je již tolik, že existuje několik tzv. seriálů, které buď zajišťují jednotný styl organizace závodů, nebo alespoň bodují účastníky za celou sezónu.